SMS systém
Paralaxa 2012
Váš tým
Další ročníky
Reportáže z her
Odkazy
Sponzoři
Reportáž týmu Zebra řez
Paralaxa 2012
Tým Zebra řez ve složení: Naty, Lukáš, Petr
Už před startem bylo jasné, že Paralaxa pro nás bude poslední šifrovačka letošního roku. Původně s námi plánovala jít i Pavla, ale zranění nohy jí to bohužel znemožnilo. Takže jsme na startu v devět ráno v parku na Pankráci byli tři. A dalších skoro osmdesát týmů, silná konkurence.
Start
První „šifra“ se nám docela povedla, ač jsme ji nevyluštili.:) Ze třech letošních her jednoznačně náš nejlepší start. Po získání zadání jsme si ho ani moc neprohlídli a rozběhli se ke stanovištím – po zkušenostech z Po Školy jsme se báli dlouhých front. Spíš jsme se ale měli poučit jinak – aktivity ani teď nebyly jedinou možností, jak získat heslo.
Fronty tady ale díky převaze aktivit typu sudoku moc nehrozily, já mám takové hádanky ráda, a tak jsem ani v průběhu řešení moc nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo jít jinak. Až když jsem asi půl hodiny marně luštila právě to sudoku, vzala jsem do ruky zpola vyplněné zadání a tajenku prostě uhodla - štěstí a 22. místo po startu. Dál už se budeme jen propadat... Dostali jsme hezký paralaxí časopis s mapou, šifřičkami a spoustou nápověd k šifrám, které zatím ignorujeme.
2. šifra
Sladké mámení jsme viděli hned, ale k ničemu nás nenavedlo. Spočítali jsme třináct písmen v každé skupině, 13 slov...to určitě nebude náhoda. Zkouším vybírat písmena z každé ze čtyř skupin tak, že vyberu jen ta, která jsou ve slově s odpovídajícím číslem. Postup proveditelný, ale nic smysluplného nevychází. Docela dlouho tak koukáme na ten malý papírek, sedíme na lavičce na sluníčku v parčíku a je nám příjemně... Až najednou mi dojde, že ta slova můžu rozdělit do čtyř skupin: sladké, hořké, slané, kyselé. Mám tedy trošku problém s konkrétním přiřazením (čokoláda je přece sladká), ale společnými silami se to povede. Teď ještě zjistit, jaká chuť patří k jaké skupině písmenek. To jde docela dobře, jakmile si uvědomíme, že ten obrázek není hlava žirafy, ale jazyk. Zvládneme to i bez nápovědy v časopise, o které v té době vůbec netušíme.
3. šifra
Z návrší sestupujeme dolů, cestou je krásně vidět podolské koupaliště, vypadá docela lákavě – nikdy jsme tam nebyli. Na malém hřišti nám organizátor předává další šifru – s obrázky. Už už chceme stříhat, ale pak si uvědomuji, že to nemají být puzzle – vždy na jednom obrázku je část šedivá, na druhém to samé zvětšené někde na kraji. Díky tomu obrázky seřazujeme a čteme polohu dalšího stanoviště. To šlo rychle.:)
4. šifra
Tramvaj, která nám mohla zkrátit cestu podél řeky, nám ujela. Tak jdeme pěšky, i když si uvědomujeme, že další tramvají by to asi stejně bylo rychlejší. Ale ne zas o tolik.:) Vybíráme si vláček na zábradlí, opisujeme zastávky a polohu panáčků a pouštíme se do řešení. S mapičkou z časopisu to jde o něco lépe, ale stejně náš výsledek složený z tramvajových přestupů dává smysl jen místy. MEPAUZY interpretuji jako Emauzy, ale vypadá to tak nepravděpodobně, že tam odmítám jít. Lukáš tam tedy míří samotný, my dál neúspěšně luštíme. Naštěstí L se po chvíli ozývá, že našel a že máme přijet. Teď už se svezeme stanici tramvají.
5. šifra
Usedáme k Elovi na lavičku ve stínu (chyba:)) a prohlížíme si 21 podobných obličejů. Evidentně je musíme zasadit do rodokmenu v časopise. Já ho ale pořád obracím vzhůru nohama a ani s nápovědou, která nám určí čtyři generace v jedné linii, se nám nedaří rodokmen doplnit. Ještě navrhuji stříhání, ale chlapci se bojí, že by nám pak obrázky uletěly... Nakonec asi po hodině a půl vzdáváme. Správný rodokmen skládám až doma. Škoda, nebylo to zas až tak neřešitelné...žádná chytrá myšlenka nám vpodstatě nechyběla.
6.šifra
Na Žofínském ostrově zrovna probíhá nějaká akce, šifra je ale u zábradlí nedaleko pomníku Souzvuk snad v bezpečí. I tady jsou poblíž volné lavičky, tak usedáme a prohlížíme „hru“. Jestli byla oranžová figurka ze startovní obálky právě na tuto šifru, tak je to hezké dokreslení atmosféry... ale jinak ta hra moc hrát nešla. Já určuji písmenka z vajíčkové minutky a Petr správně posouvá o daný počet políček, čímž písmenka začnou dávat smysl. L skoro nestíhá sníst pomeranč a už víme, že nás čeká výstup na Petřín. Po minulých dvou nepříliš zdařilých pokusech o luštění příjemná změna.
7. šifra
Přes řeku nás opět sveze tramvaj, na lanovku na Petřín je ale šílená fronta, musíme pěšky.:) Mácha naštěstí není úplně na kopci. Šifra nám několikrát oznamuje, že cíl není na hvězdárně – a to pokaždé jinak. Lexikografické pořadí permutací ještě umíme, a tak je luštění dílem okamžiku. Tajenka nás naviguje na další hřiště, procházka po Petříně se blíží ke konci.
8. šifra
Trošku práci nám dá šifru vůbec najít, tohle by taky chtělo zlepšit.:) Mapka ČR s pár městy a kopci tam, kam nepatří. Začátek je tedy jasný – umístíme je na správné místo. Návrhy na další postup jsou různé, já jsem pro semafor – Praha se jediná nikam neposouvala, to je jasný střed, a dvě umístění každého bodu určují polohu vlaječek. Písmenka vypadají docela rozumně, jen zbývá je seřadit. Chci někde upotřebit kružítko, tak to zkouším přes vzdálenosti, ale ona stačí obyčejná abeceda. Další populární destinace v centru Prahy – Kampa.
9. šifra
Obcházíme pomník Dobrovského kolem dokola, až si všimneme nenápadné šipky vedoucí ke slečně, která nám předá šifru. Je barevná a vypadá na první pohled složitě.:) Síť kvádru jasně napovídá, že bude třeba použít dřevěné kvádříky, které jsme dostali ve startovní obálce. Dva z nich tedy polepíme a přemýšlíme, co dál. Analýza zadání nám dává pár zajímavých informací – 5 kombinací symbolů, každá dvojice ve dvou různých barvách, vyskytuje se zde celkem 7 barev duhy, seřazené přesně tak, jak v duze. Nápověda říká, že si máme hrát – tak zkoušíme s kvádříky otáčet a přikládat je na papír tak, aby tam dvěma symboly na největší straně pasovaly. To sice docela jde, ale k řešení to rozhodně nevede. Analýza zadání asi nebyla dostatečně důkladná, samotné hraní s kvádříky k vyřešení šifry nestačí. Poslední můj důležitý objev, že kvádříků je sedm stejně jako barev duhy, a že každý kvádřík asi odpovídá jedné barvě, nás taky nikam neposune. Tahle šifra tedy končí neúspěchem bez jediného pořádného nápadu. A to zpětně musím uznat, že to vůbec nebylo tak těžké... stačilo rozpoznat číslice.
10. šifra
Přesun ke Staronové synagoze byl pro většinu týmů výzva, i pro nás. I když jsme nebojovali o přední místa, snažili jsme se udržovat slušné tempo. Kličkování přes Karlův most plný turistů tak bylo dalším zajímavým nešifrovacím zážitkem ze hry. U synagogy nám stejná slečna jako na minulém stanovišti předává další složitě vypadající šifru.
Na papíře je rozházená spousta ručiček, jeden pár je stejný jako ty na loutce v časopise, ostatní jiné – ale vždy v páru. Těch je tam tolik, že na jejich popis ani nestačí písmenka abecedy. Jednu fólii likvidujeme pokusem o spojení příslušných párů – vzniká chaos, který asi mapu Prahy představovat nemá.:) Nápověda říká některým členům týmu zřejmý fakt, že ručičky jsou obráceně. To já vůbec nevěděla, mohli mi tento postřeh sdělit... Navrhuji tedy ručičky vždy ve dvojicích prohodit. Moje první provedení opět vede převážně k chaosu, asi proto, že od sebe nepoznám Elova písmenka. Pak tedy kreslí Lukáš a už to vypadá líp. Petr identifikuje správnou rotaci papíru na čtení a my jdeme na hřiště Za Haštalem.
11. šifra
Tuhle šifru tvoří tabulka 8 krát 8 se strukturou divného bludiště. V ní je rozmístěn poměrně malý počet písmenek, který láká k tomu, abychom prostě našli vhodnou permutaci. L tam vidí slovo „Pavlov“, já „Karlova“ či „lávka“, po pohledu do mapy navrhuji ještě ulici Lannova. Zároveň se snažím s písmenky posouvat podle zadaných šipek tak, abych opravdu dostala smysluplný nápis. Petr zase zkouší bludiště prohledávat bez posunu písmen. Nápověda jen potvrzuje mojí hypotézu – písmenka se nudí a chtějí na procházku. Ať s nimi hýbám jakkoli, nápis se neobjevuje. Další dilema - zkusit prohledat Lannovu, nebo si napsat o řešení? Možná jsme měli ze zbylých písmenek složit zbytek tajenky – náš předpoklad se totiž ukázal správný. Zvítězila ale poctivost a my tak šli hledat lávku u parku Lannova až na základě sms s řešením. Bojovná nálada z počátku hry se trošku kazí, přece jenom už jsme si těch řešení vzali nějak moc.
12. šifra
Trošku váháme, jestli most nad silnicí je ona lávka a také interpretace drátěného plotu se nezdá být jednoznačná. Nakonec ale nalézáme – spousta barevných čtverečků. Tak moc barevných, až se projevuje Elova barvoslepost – místo jedenácti barev vidí 10. Po problémech s minulými šiframi a děsíce se kódu šifry „zákys“ bereme téměř hned nápovědu. Ta nám jako jedna z mála opravdu napovídá – aha, tak žlutých čtverečků je tam 26. Oranžových taky. Pouštím se do poněkud pracného postupu, vepsat do všech políček písmenka – celkem 11 krát 26 písmenek. Všichni doufáme, že to celé nedělám zbytečně. Pak je v plánu vybarvit písmenka, která jsou dole pod tabulkou vyznačená – a pak přečíst tajenku. Přesně tak to naštěstí funguje. Je devět hodin a tohle je naše poslední oficiálně vyluštěná šifra – kvůli smůle i naší hlouposti zároveň.
13. šifra
K Cyrilovi (a Metodějovi) v Karlíně se přesouváme tramvají, celé dvě zastávky. Jedou s námi i další týmy, takže asi míříme na správné místo. U kostela nalézáme šifru, v které Lukáš rychle rozpoznává české řeky. Určit je s přiloženou mapou není problém. Pak hned zkoušíme přečíst tajenku, první písmena řek nefungují. Ostatní týmy odcházejí, takže to asi nic složitého nebude. My si složitost vytváříme sami.:) Vyndám svou docela podrobnou mapu ČR a podle ní se snažím co nejlépe přiřadit k číslům na řekách města. Většinou to jde, občas to nevypadá moc jednoznačně a v jednom případě v daném úseku řeky prostě žádné město není. To by nás mělo varovat, že tenhle postup asi není ten pravý, my ale pokračujeme dál. První písmena měst překvapivě také nefungují, tak z každého města bereme tolikáté písmeno, kolik písmen má název řeky, na které to město leží. Fragmenty výsledku vypadají docela smysluplně – Týnec, ...řická na konci. Jenže konzultace s mapou říká, že nic takového v okolí není. Jsme docela zoufalí – šifra evidentně lehká, času málo a náš tým tu bez nápadu čeká na možnost vzít si řešení. Asi největší krize hry.:) Správný nápad přichází až doma, brát v úvahu počet ohybů řeky... Je deset večer, Petr nás opouští a my si jdeme pro zřejmě poslední šifru na Žižkov.
14. šifra
Cesta vede překvapivě ne přes vrchol Vítkova, ale pod ním – objevila jsem naprostý pražský unikát, tunel pro pěší spojující Žižkov s Karlínem.:) Tohle považuji za jeden z největších zážitků hry i přesto, že jsem tunelem skoro odmítla projít – byl tam neznámý muž, co když je to úchyl... Lukáš mě naštěstí přesvědčil, že je se mnou a že se nemusím bát. Havlíčkovo náměstí jsme trošku přešli, ale šifru pak našli rychle a po dlouhé době nám bylo hned jasné, co dělat. První písmenka slov ve větách kódovaly prvky periodické tabulky, které graficky prozradily tajenku. Škoda, že křižovatka Korunní, Dykovy a ještě nějaké ulice byla tak daleko – za deset minut pro nás nezvládnutelně. Takže se nám tato šifra nezapočítala do vyřešených. Po pohledu na další šifru doma to mrzí ještě víc, spojování písmenek by i náš tým mohl zvládnout.:) Místo na Vinohrady míříme tedy tramvají na Floru, pak autobusem na Slavii a pak už to zvládáme pěšky. O půl dvanácté jsme v bytě ve Vršovicích.
Skončili jsme nakonec 47. ze 78., což z jistého úhlu pohledu na začátečnický tým pořád není tak špatné. Vzhledem k dobrému startu a obtížnosti nevyluštěných šifer je to ale trošku zklamání. Přesto se nám všem Paralaxa líbila, díky možnosti získat řešení v sms byla příjemně dynamická. Jen se zkusíme naučit ta řešení tolik nezneužívat a za rok se snad na startu objevíme zase. :)
Tuto reportáž sepsal tým Zebra řez, děkujeme!
