Paralaxa
tři
12. října 2013
začátek v 9:09
paralaxa@chim.cz
Pražská městská podzimní pohodová denní (a večerní) šifrovací hra s originálními šiframi.

Hradecká sova 2013

Reportáž týmu n či π?

Před hrou

Po předloňské výpravě za Paralaxátko a po loňském nehodícím se termínu jsem se tedy letos konečně Sovy zúčastnil jako člen našeho týmu n či pí? Minulý ročník za mě zaskakoval Yeti a týmu se podařilo vybojovat druhé místo, což nás letos hodně motivovalo.

1 - Start

Na místě srazu před dopravním podnikem jsme pak objevili, že Spící volové získali pro tento rok posily v podobě Dera a Yetiho, vítěze jsme tedy znali.

Na startu jsme obdrželi šifru plnou informací. Každá věta označena číslem, v prvních větách tečky pod písmeny, na některých místech chybějící tečky a čárky, vše ale začínalo divně. Zkusili jsme tedy alespoň sestavovat Einsteinovu hádanku. První nápověda naštěstí přišla brzy a kromě čtení čísel nám prozradila také to, že další stanoviště je blíže než 1,5km, což bylo asi ještě důležitější. Pochopili jsme tedy, že všechny divné mezitajenky vlastně vycházejí, jen na prvním místě je vždy první písmeno některého z orgů. Získali jsme tak všechny bydliště a protínáním jsme určili jediný možný průsečík blíže než 1,5km od startu, hádanku tak nebylo třeba dokončovat a svižným tempem jsme se vydali vstříc dlouhé štrece.

2 - Jsme první!

Po příchodu na dvojku jsme s radostí zjistili, že jsme první. Značku trigonometrického bodu jsme určili rychle, přesné určení nám ale bohužel chvíli zabralo. Čáry nám připomínaly turistické trasy na mapě, viděli jsme v tom perspektivu, hledali obrazce na mapě, dokud jsme si nepřečetli název šifry: „Mocná“. V tu chvíli však už přicházeli Spící volové a my ztratili podstatnou část našeho náskoku.

3 - Držíme se

Na trojce jsme objevili mapu orientačního běhu, u každé kontroly ale nápadně vykukoval nějaký znak. Jelikož se blížili Spící volové a orgové na kolech, chybějící písmena jsme doluštili radši až za pochodu.

4, 5 - Nezastavujeme

Simpsonovi na čtyřce i morseovka v číslech na pětce pak padly vždy dříve, než se stačil kdokoliv objevit. Rychlostí našich řešení to ale asi nebylo, spíše rychlostí našeho pochodu, hnáni myšlenkou udržet si první příčku co nejdéle. Na aktivity jsme tak dorazili s podstatným náskokem.

6 - Aktivity

Orgové se stále ještě věnovali ohni a buřtům, aktivity tak působily dojmem jakési samoobsluhy, kde jsme doufali, že děláme vše správně tak, jak se má. Plni obav z (ve skutečnosti neexistující) penalizace za špatný pokus při hádání výsledného obrázku jsme při odchodu měli před Spícími voly náskok jen přibližně padesáti metrů, zato v rukách špíz a klobásu.

6a - Zákys

Signální šifra z Výzvy nás pak zdržela a já tak bohužel musel poprvé rozbalovat karimatku na všudypřítomný mokrý písek. Nápis SPOČTI! na druhé stupnici nás odrazoval od skládání signálů a naváděl nás na spočítání výskytů všeho možného. Slunce mezitím zapadlo, naštěstí ho vystřídal měsíc. S vědomím že už opravdu nemáme co zkoušet, polevila morálka a zavolali jsme si poprvé o nápovědu. Věta „Když sovy houkají přes sebe, zjisti oč a udělej toč.“ obnovila myšlenku na využití průsečíků (zdůvodňovala potřebu dvou signálů), při přemýšlení nad písmeny „oč“ a „toč“ mě naštěstí brzy napadla jejich souvislost s morseovkou (tečka, oddělovač, čárka), navíc složený signál se krásně vešel vždy do pásem těchto tří písmen.

6b - Ztráta vedení

S radostí jsme zjistili, že i na druhé šifře si stále držíme první příčku (Spící volové si nápovědu na Signální brali až hodinu po nás). Několik obrázků, na každém alespoň jedna krásná mřížka 3x3, tedy ovšem až na některé neúplné. Polský kříž navíc potvrdila malá písmenka v hlavičkách postaviček, která vždy padla do prostřední buňky (poté, co jsme si vzali správnou verzi kříže). Snaha kreslit grafiku padla brzy, písmena to sice lehce připomínalo, ale byla velmi nečitelná. Až po dlouhé době Tonda znovu zkusil grafiku, vydržel dostatečně dlouho a s velkým důvtipem přečetl první půlku tajenky zrovna ve chvíli, kdy Spící volové procházeli kolem nás na další stanoviště a odsunuli nás tak na druhé místo. Až u posledního písmene mě napadlo, že panáček vlastně nádherně navádí na semafor a zjistili jsme tak alespoň na poslední chvíli autorské řešení, čímž vymizel pocit z haluzení tajenky. Zpětně zjištěno v cíli, Spící volové o existenci semaforu v šifře taky neměli ani zdání.

6c, 7 - Průchodové

Na Samohlásky jsme došli už druzí, nikdo kolem, však také šifra mnoho času nezabrala a mohli jsme se tak vrátit zpátky na trasu.

Kousek před sedmičkou jsme předběhli pohodáře z Tornáda, vytáhli jsme překvapivě slušné množství bankovek, a jak jen jsme ještě mohli, utíkali jsme na osmičku.

8 - Zbytečné zdržení

Na Opačné jsme narazili nejen na zvedající se Spící voly (naposledy), ale také na cyklistického orga Martina, který zjišťoval naše pořadí. Jen půl minuty nato začal zvonit můj zasekaný telefon, ovšem posunovač na příjem hovorů tradičně nic nedělal a já tak hovor se štěstím zvedl až po hodně dlouhé době, ostatní vyzvídající orgové naštěstí byli trpěliví, dozvěděli se tak to stejné co Martin, vedení náš tým už ztratil. Ztráta zde navíc hodně narostla.

Nejdříve se nám dlouho nedařilo najít zadání, a pak přestože princip jsme objevili hned, realizace vázla. Ve stoje jsme při obou pokusech přeskakovali mezi čarami, třetí pokus jsme tak už prováděli na zemi. Jenže středová souměrnost Polského kříže ověřená prvními třemi písmeny (tedy POL z prostředního řádku) se po téměř celkovém vyluštění ukázala jako nefungující. Půlce týmu to sice prý bylo jasné od začátku, bohužel k nám luštícím se to nedostalo. Po čtvrtém kompletním vyplnění pak už konečně vyšel ten správný rybník. Týmová spolupráce nám na tomto stanovišti selhala na plné čáře, škoda zbytečné ztráty času.

9 - Skládání hvězdy

Zato na hvězdě šlo vše rychle a mé nohy si tak sotva stihli odpočinout na krásných lavičkách. Místo toho jsme brzy dorazili na devítku do Autoškoly, kde jsme na méně pohodlné zemi strávili poměrně dlouho.

10 - Tak jasný polský kříž, až to nebyl on

Autoškola se tvářila jako polský kříž snad ve všem. Tři sloupce, tři řádky, na každé KŘIŽovatce tři autíčka, každé jede v jednom ze tří pořadí, a to do jednoho ze tří směrů. Krom šedých autíček autoškoly mělo každé autíčko svou jedinečnou barvu. Přestože barvy nebyly přímo z duhy, podařilo se nám je dvakrát nezávisle na sobě stejně seřadit. Mnoho a mnoho možností, jak polský kříž udělat, nic nevycházelo, morálka klesla až na úroveň potupné žádosti o nápovědu. S ní bylo vyřešení šifry otázkou vteřin, avšak mírné zklamání v nás zůstalo a později rozhodlo o výběru další nápovědy.

11 - Písmenka

Na Písmenkách jsme se jen otočili a vyrazili hledat ten správný most.

12 - Bude to tím mládím

Umístění trubky v pilíři přístupném jen přelezením zábradlí nás tedy zrovna nenadchlo, šifra s malými písmenky při špatném osvětlení to ale překonala. Ač jsme více jak půlku filmů pojmenovali (například na Leona jsme podle vítězů prý moc mladí :-D), dokonce jsme našli i podobnost mezi „zelenou“ a „zelím“ a „zvoní“ a „zavoní“, morálka načatá Autoškolou nám dovolila (za zpěvu „Znáte Bořka, ši-ku-lu!“) vzít si velmi brzy už třetí nápovědu. Penalizace 45 minut ale není mnoho a tak nám čas možná nakonec vlastně ušetřila. Míjejíc na mostě hledající Šrédingerovu kočku jsme vyrazili ke skanzenu.

13 - Tak jasný braill, až to byl braill

Už při přesunu se šifrou dále od stanoviště jsem slyšel, že je to prý Braill. Nerozumím tedy nechápavým pohledům zbytku týmu, který nějak nechápal, jakým způsobem se mi to daří číst.

14 - Tak jasný braill, a znovu to byl braill

Na další šifře jsem si potřeboval odskočit, když jsem se zpátky připojil k týmu, chtěli si prý už volat o nápovědu. Nechápal jsem, když každé políčko mělo krásný poměr 3x2 a šipky vedly na otáčení a tedy grafiku.

15 - V cíli

Do cíle jsme dorazili dvě hodiny po Spících volech a nesměle jsme brzy ráno zavolali na neznámé číslo. Vytvořili jsme kulisu pro předávání triček a dortů vítězům Výzvy i již přítomným vítězům Pohody v podobě Havrana cvičícího posily. Od pohostinných volů jsme obdrželi dobrý dort a po zjištění, že všichni ostatní týmy už mají přeskočené šifry, jsme si převzali diplom za druhé místo a spolu s vítězi jsme vyrazili na vlak v sedm ve směru do Prahy, před desátou jsem tak už ulehal doma do své postele.

Závěr

Hradecká sova byla nádherná akce, kterou jsem si opravdu skvěle užil. Dlouho jsme se drželi v čele, avšak i druhé místo je pro nás velký úspěch. Krásné šifry (odhlédnu-li od zatrpklé Autoškoly, která se ovšem někomu také může svým způsobem líbit), krásné místo, krásná atmosféra, a úplně boží bolest nohou po našem vytrvalém sprintu minimálně do půlky trasy :-D.

Sepsal: Petr Sedláček